Nepříjemná pravda, určená bojovníkům proti pandemickým opatřením

Není snad nikoho, kdo by si nepřál, aby se všechno vrátilo do normálu tak, jako před pandemií. Aby se vrátily staré zlaté časy. Ti naivnější doufají, že se tak stane, když prostřednictvím opatření a vakcinace zvítězíme nad pandemií.

Ti, kteří vidí trošku hlouběji pod povrch, si uvědomují, že boj s virem je ve skutečnosti jen záminkou, aby byli lidé zbaveni většiny dosavadních svobod. Děje se to rafinovaně tak, že omezení svobody jsou prezentovány jako něco, co se dělá pro naše dobro. A lidé to přijímají a přizpůsobují se tomu v domnění, že je to opravdu jen pro naše dobro.

A ještě navíc se to děje způsobem, že šroub úbytku svobody se dvakrát zatáhne a jednou povolí. A znovu se dvakrát zatáhne a jednou povolí, a tak dále. Tehdy, když šroub povolí si lidé trochu vydechnou a nabývají dojmu, že už bude lepší, ale zanedlouho dochází opět k novému utahování.

Konečným cílem je instalace a společenská akceptace zcela nového normálu. Cílem je zavedení novodobé digitální otrocké nesvobody v podobě nastolení dlouhodobě připravovaného a krok za krokem uskutečňovaného nového světového řádu totální kontroly obyvatelstva.

A to vše ruku v ruce s depopulačními záměry, jejichž konečným cílem je redukce světové populace na takzvanou zlatou miliardu. Tímto způsobem hodlají mocní našeho světa vyřešit ekologickou krizi i krizi energetickou.

Část obyvatelstva, která je schopna tyto věci vnímat, se snaží bojovat za návrat ztracené svobody. Snaží se bojovat proti pandemickým opatřením, zavádějícím nový světový řád totální kontroly. Snaží se bojovat proti vakcinaci, spojené s depopulačními záměry.

A tady začíná to nepříjemné, co musí být řečeno všem dnešním bojovníkům za svobodu, kteří se snaží, aby se věci vrátily do normálu tak, jak to bylo před pandemií. Aby se vrátily všechny ztracené svobody a normální život, jaký jsme žili tehdy.

Trpká pravda o tom, proč věci dospěly do současného stavu spočívá v poznání, že nic na světě se neděje jen tak bez příčiny. Právě naopak. Všechno kolem nás funguje na základě řetězení příčiny a důsledku. To, co dnes prožíváme jako nepříjemnou realitu, je jen nevyhnutelným důsledkem příčiny, nacházející se v minulosti.

A onou příčinou je způsob života, jakým jsme žili před pandemií. Je jí charakter hodnot, které jsme preferovali.

Příčinou současného stavu je falešná hodnotová orientace naší civilizace, která se namísto uznávání hodnot ducha stala civilizací bezduchých vyznavačů náboženství plného nákupního košíku.

Dnes, tísnění nesvobodou pandemických opatření, chceme svobodu a bojujeme za svobodu, ale když jsme ji měli, nevyužívali jsme ji správně. A protože jsme ji nevyužívali správně, ale ji jen zneužívali ke konzumně nízkému a prázdnému materialistickému životu, nezasloužili jsme si ji a byli jsme o ni připraveni.

Správné využití svobody spočívá jedině v radostné, svobodné orientaci směrem k pravým hodnotám. K hodnotám ducha, nebo jinak řečeno, k tradičním konzervativním hodnotám vlastenectví, rodiny a Boha.

Bohužel pod vlivem konzumního náboženství plného nákupního košíku se lidé postupně začali zbavovat všech pravých a základních hodnot. Hodnoty vlastenectví, hodnoty rodiny i hodnoty Boha a ducha. Svým zneužitím svobody si však začala pro sebe nutně spřádat osudová vlákna nesvobody.

Je to podobné, jako se zdravím. Máme-li ho, ale dlouhodobě se o něj nestaráme, přijdeme o něj. Máme-li svobodu, ale nejsme se v ní ochotni rozvíjet směrem k pravým hodnotám, také o ni přijdeme.

Člověk, který ztratí zdraví, musí při léčbě často přehodnotit i své dosavadní nesprávné stravovací návyky, jakož i celý svůj dosavadní způsob života. Podobně je to i se svobodu. I při její ztrátě je třeba kromě nevyhnutelného boje za svobodu zároveň přehodnotit i celý svůj dosavadní životní styl a jeho hodnotové zaměření, jehož nízkost a nedostatečnost postupně vyústily až do ztráty svobody.

To v našem konkrétním případě znamená rozvíjení úcty k vlasti. Rozvíjení úcty ke svému národu ak jeho tradicím. Znamená to však zároveň i odpor vůči multikulturnímu světoobčanskému vykořenění, ke kterému jsme tlačeni.

Dále to znamená úctu k rodině, jako k základní buňce společnosti, postavené na vztahu muže a ženy. Znamená to však i odpor vůči předčasné sexualizaci dětí na školách a odpor vůči šílenému gender experimentu se 74 pohlavími.

A především to znamená úctu k Bohu a hodnotám ducha, jako je spravedlnost, čestnost, úcta k lidem, čistota a podobě. Znamená to však i odpor vůči bezbřehému konzumu, prázdnému materialismu, maximálnímu užívání a vzývání bezduchého náboženství plného nákupního košíku.

Jedná se o dva druhý hodnot, z nichž jedny jsou cestou ke svobodě a druhé cestou k nesvobodě. Staré zlaté časy před pandemií byly obdobím, kdy jsme si měli možnost vybrat své hodnotové směřování.